Když se díváme na reklamy s ideální rodinou, vidíme, že obvykle obsahuje rodiče, jedno až dvě děti, a také domácího mazlíčka, nejčastěji psa. I to je jeden z důvodů, proč je mnoho lidí přesvědčeno, že právě bez zvířete není rodina úplná. Jako důvod citují, že domácí mazlíčci mají na děti pozitivní vliv. Bohužel zdaleka ne všichni uváží i to, zda jsou právě oni vhodnými kandidáty, kteří poskytnou zvířeti skutečně vše, co potřebuje.
Je totiž pravdou, že zdaleka ne vždy je vlastnictví domácího zvířete dítěti prospěšné. Aby tomu tak bylo, je potřeba, aby svou roli zastali i rodiče a jak pejska, kočičku, či cokoliv jiného, tak i svého potomka vychovali tak, aby spolu mohli bez problému koexistovat. To je však něco, co mnoho lidí nedokáže.
Často si představujeme, že zvíře už bude samo vědět, jak se v dané situaci chovat, že má například nejmladšího člena rodiny chránit. Tak tomu však není. Jako vše ostatní, i to jej musí někdo naučit. Dítě pak musí co nejdříve pochopit, že i pes, případně kočička, mají své hranice, které by nemělo překračovat – například by jim nemělo lézt do misky, budit je, a už vůbec ne například tahat za ocas.
Pak je tu také otázka času. Než si jej pořídíme, často si neumíme ani představit, kolik pozornosti například takové malé štěně vyžaduje. A ani dospělého psa nelze nechat celý den samotného, byť na zahradě u domu. Jedná se o společenské zvíře, které pro svůj zdárný vývoj vyžaduje kontakt s okolím. Pokud jsme tedy v podstatě neustále v práci a domů přijdeme naprosto unavení, pak nemá smysl si zvíře pořizovat.
Také je vhodné zvážit finanční stránku věci. Nejde totiž jen o pořizovací cenu zvířete, ale také o náklady na krmení, veterináře a mnohé další, které se ještě vyvrbí. A ty bychom neměli v žádném případě zanedbávat. Rozhodně si jej tedy pořiďte jen tehdy, pokud vám to situace skutečně dovoluje.