Jako malá holka jsem si vždycky říkala, že až budu dospělá, že až budu osmnáctiletá holka, že si pořídím nějakou pěknou motorku anebo třeba nějakou babetu anebo skútr. Moc se mi líbily motorky Vespa. Vy si možná říkáte, že je to blbost, aby si holka kupovala nějakou motorku. Jenomže proč? Tohle mi vždycky říká moje sousedka, že nechápe, jak si může mladá slečna nebo i žena pořídit motorku. Také bych ještě chtěla zmínit, že moje sousedka je docela starší. Je to taková slušná šedesátiletá dáma, která zastává takové stereotypní názory. Spíše takové zastaralé názory.
A dokonce také stále prohlašuje, že to má být tak, že žena je doma v domácnosti. Stará se o děti také vaří, stále stojí u plotny a že partner, manžel vydělává peníze. A ty peníze samozřejmě nosí domů a že muž si každý večer může skočit na pivo a pak je prý doma pohoda. Samozřejmě, že ta pohoda by doma určitě byla, jenomže já nechápu, proč ona mi stále dokola opakuje, co dělala ona, když byla mladá, že prý žádnou motorku neměla a ani ne žádný automobil. Jenomže ona vůbec neví, že už je jednadvacáté století. Že ona žila ve dvacátém století. A co já s tímhle mám dělat?
Je přeci úplně moje věc, jestli si pořídím motorku nebo nějaký Cadillac anebo jiné auto anebo nákladní automobil. Nevím proč ona mi stále tohle říká. Potom jsem se dozvěděla od mojí maminky, že ona prý dříve bývala učitelka a také vychovatelka. Potom se ještě starala o svou nemocnou maminku. Takže ona prý sousedka má úplně jiné hodnoty a také zastává úplně jiné názory. Takže jsem potom sousedku začala už chápat a jenom ji přikyvují, ale stejně se svého snu, abych mohla mít motorku, tak toho se vůbec nevzdám. Po motorce si potom koupím možná Cadillac, až na to budu mít samozřejmě peníze. Budu doufat, že tohle bude co nejdříve. Auta a motorky miluji.